ROZHOVOR S INSPIRATIVNÍ ŽENOU: MARTINA SKAŘUPOVÁ KUBICOVÁ

Máte rády lidské příběhy?

Proběhlo další živé vysílání rubriky ROZHOVORY, ve kterém jsem uvnitř Motivační skupiny LOVE HAPPENS představila desátou inspirativní ženu – dětskou lékařku a homeopatku MUDr. Martinu Skařupovou Kubicovou.


Martina žila v neustálé tenzi a ve spěchu. Snažila se vše zvládat a na sebe neměla čas. Od malička žila s představou, že není dost hezká a neustále bojovala se svou váhou. Neustále o sobě pochybovala a nevěřila ani vlastním schopnostem. V osobním životě se řídila pravidly, která ji ale spíš deptala, než by jí něčím přispívala. Křečovitě se jich ale držela, protože měla pocit, že má alespoň něco pod kontrolou.

Velký zlom nastal po potratu, se kterým se dlouho nedokázala vyrovnat. Pomohla jí až kamarádka, která jí dala Krizovou esenci – tehdy se Martina poprvé setkala s Bachovými esencemi, které odstartovaly její životní změnu. Díky Bachovkám odstranila strach z dalšího potratu, přestala si připouštět řeči a obavy okolí, užila si další těhotenství a prožila krásný přirozený porod. Naučila se léčit sebe sama, pokračovala dál v práci na sobě a odstraňovala nefunkční programy. Během náročného rozvodu se pak seznámila s metodou Access Bars, díky které si konečně začala tvořit svůj svět s lehkostí a radostí.

Martina tak dnes pomáhá nejen sobě, ale i druhým, jako lékařka s tradičním medicínským vzděláním, která kombinuje i přírodní metody léčby – homeopatika, Bachovy esence a Access Bars.

Rozhovor jsem vysílala živě uvnitř Motivační skupiny LOVE HAPPENS v pondělí 27. února 2023, pokud jste jej nestihly, stále je ve skupině k dispozici záznam a připravila jsem pro vás i tento přepis rozhovoru, ve kterém Martina vypráví o tom, jak ji těžké životní situace přivedly k alternativní léčbě, které dosud využívá při své lékařské praxi.

ROZHOVOR S INSPIRATIVNÍ ŽENOU

MARTINOU SKAŘUPOVOU KUBICOVOU

 

Ahoj, Martino! Vítám tě ve vysílání!

Krásný večer všem a děkuji za pozvání k rozhovoru!

Já moc děkuji, že jsi mé pozvání přijala – i přesto, že je to tvé první živé vysílání, jak jsi mi práskla. 🙂 Můžeš se nám, prosím, v krátkosti představit?

Jsem dětská lékařka, zároveň praktikuji homeopatii a dělám i Bachovy esence a metodu Acces Bars. Kromě této profesní stránky jsem i mámou dvou dětí – mám 7letou dceru a 2letého syna, takže si asi každý dokáže představit, jak to u nás někdy bývá divoké. V osobním životě jsem člověk, který vnímá, že jsou kolem nás energie a věřím, že jakou vydáváme, taková se nám i vrací. Věřím, že kolem nás je dobro a snažím se ho v lidech hledat. Zároveň jsem nohama na zemi a vím, že někdy to dobro ani nenajdeme. Sama u sebe proto hledám možnosti, jak se posouvat a zlepšovat. Zkrátka hledám programy, které už mi nefungují a snažím se je přetvořit v něco jiného. Jsem takový věčný hledač. 🙂

Povíš nám něco o svém dětství a dospívání? Čím tvůj život začal?

No, prakticky si mě ta medicína nějak vybrala sama, protože jsem původně vůbec neuvažovala nad tím, že by ze mě byla lékařka. Mám strašně hodné rodiče, kteří by se pro nás se sestrou rozdali. A tak jak se rozdávali pro nás, tak byli důvěřiví i vůči svým kamarádům. No a jednou se stalo, že jeden z těch kamarádů mé rodiče podrazil a oni přišli o dost peněz. Já jsem tehdy byla v šesté třídě a pamatuji si, jak z toho byli špatní. Zanechalo to ve mě hluboký otisk a kvůli této situaci jsem se chtěla stát advokátkou – abych pomáhala hodným lidem, které někdo podvede.

Od té doby jsem dělala vše proto, aby ze mě byla právnička – vydala jsem se na gymnázium, chodila na různé kurzy a dokonce jsem sledovala seriály z právnického prostředí. Týden před podáním přihlášek za mnou ale přišla spolužačka a ptala se mě: „Hele, proč ty nejdeš na medicínu, kde berou jen podle průměru?“ A já si v první chvíli říkala, co bych tam dělala, když chci být právník. Ale vrtalo mi to v hlavě, a protože si doma povídáme o všem, tak jsem to s rodiči probrala a hlavně otec byl z této myšlenky nadšený. Přihlášku jsem si podala na dvě lékařské fakulty a na obě jsem byla přijata. Přesto jsem jezdila na přijímačky právnických fakult, jenže tam jsem přijata nebyla – kvůli své dislexii jsem nestihla zkoušky zvládnout v časovém limitu. Jako záchranu jsem si podala přihlášku i na Ekonomickou fakultu VŠB u nás v Ostravě, která vyšla. Takže přede mnou byla volba, medicína nebo ekonomie? Nedokázala jsem si ale představit, že budu sedět nad papíry a čísly, tak jsem zvolila medicínu, i když jsem z toho rozhodnutí byla dost nešťastná. Přece jsem pořád toužila po tom, že ze mě ta právnička bude.

Hned první den na první přednášce jsem se ale střetla se svou kamarádkou z dětství a to mě tehdy moc zahřálo a ujistilo. Celou základní školu i gymnázium jsem si totiž připadala tak nějak mimo kolektiv, nezapadala jsem. A až s ní jsem se cítila moc dobře, poprvé v životě jsem byla součástí nějaké party, byla mou spřízněnou duší a právě ona může za to, že jsem nakonec na medicíně zůstala a neodešla hned další rok na práva.

A jak vznikla ta myšlenka dětského lékařství? Proč právě tento obor?

Na dětském oddělení jsme mívali praxi a s těmi dětmi je to úžasné. Děti jsou taková živá energie, kterou já prostě chci a děti jsem vždycky měla ráda. Takže jsem si za tím dál šla, po studiu jsem rozeslala životopisy jen na dětská oddělení a vyšlo to v nemocnici ve Frýdku-Místku. A sranda je, že až v momentě, kdy jsem měla smlouvu a začala jsem pracovat jako dětská lékařka, mi rodiče řekli, že od mých 13 let věděli, že ze mě právnička nebude. Protože stejně, jako jsem si já našla cestu k práci s energiemi a přírodním způsobům léčby, tak i moji rodiče tomu byli nakloněni a navštěvovali různé léčitele. No a jeden z nich jim tehdy řekl, že se na práva nedostanu a budu dětskou lékařkou. 

A to si opravdu celou tu dobu nechali pro sebe? 🙂

Přesně tak, nikdy předtím mi to neřekli! Opravdu až v ten moment, kdy jsem jim oznámila přijetí do nemocnice na dětské oddělení. To pro mě bylo fakt zajímavé…

V jaké době přišla tvá dcera?

Eliška ke mě přišla, když jsem pracovala na dalším oddělení – v Městské nemocnici Ostrava na Fifejdách. A to bylo taky hodně zvláštní, protože jsem už hodně dlouho toužila mít dítě. S bývalým partnerem jsme se znali sice krátce, ale nakonec jsme se rozhodli, že tomu necháme volný průběh – současně jsem v té době zvažovala změnu práce. Tehdy jsem se setkala s kamarádkou, která se také věnuje práci s energiemi a ona mi povídala: „Víš co, to je jedno, kde budeš pracovat, jestli Frýdek nebo Ostrava, ty stejně budeš brzy těhotná.“ Tomu jsem se zasmála, ale dál tomu nevěnovala pozornost. Působiště jsem změnila a za tři měsíce jsem skutečně zjistila, že jsem těhotná. 🙂 Na jednu stranu to byl šok, že to přišlo tak brzy, protože jsem se bála přijít o tu novou práci, ale zároveň jsem byla ráda.

U nás je zažité dogma, že právě lékařky nebo advokátky musejí své mateřství a rodičovství dlouho odkládat, případně se musí brzy vracet zpátky do pracovního procesu. Jak jsi to měla ty?

No, tak tím, že jsem otěhotněla tak krátce po nástupu na nové místo, to nebylo ideální, ale paní primářka mi vyšla vstříc tím, že mi hned prodloužila pracovní smlouvu o další dva roky, místo aby se se mnou po roce rozloučili. Na oplátku jsem ale musela začít pracovat už když dceři byl rok a půl – mívala jsem jednu nebo dvě noční služby v měsíci. Ve dvou letech dcery jsem už musela pracovat na poloviční úvazek a jakmile si zvykla na školku, tak na plný úvazek – to byla podmínka, protože kdybych tehdy nenastoupila, tak by mi už byla ukončena smlouva.

Ještě několik let poté jsem si to vyčítala. Eliška školku špatně snášela, nemohla si zvyknout a plakala, budila se v noci s nočními můrami a opravdu ječela ze spaní „Do školky ne, do školky ne!“ To trvalo asi tři měsíce a pro mě to bylo neskutečně psychicky vyčerpávající. Když jsem jí v té době odvážela do školky a viděla jí plakat, trvalo mi dalších 15 minut, které jsem probrečela ještě v autě u školky, než jsem mohla vyjet do práce. Pořád jsem si ale říkala, že to má smysl to přetrpět, protože mě to na oddělení bavilo a byl tam fajn kolektiv.

Až do doby, kdy za mnou zhruba po půl roce přišla primářka, že potřebuje atestovaného lékaře a já atestaci neměla. Vedení nemocnice jí bohužel neschválilo úvazek navíc, takže už mi smlouvu dále neprodloužila a já musela odejít. To ve mě vyvolalo neskutečnou zlost – že jsem trápila sebe i svou dceru a bylo to úplně zbytečné! Hodně jsem to obrečela a dlouho jsem se z toho dostávala… Vlastně teprve před týdnem, na pediatrickém kongresu, jsem potkala sestřičky právě z tohoto oddělení a ty se mě ptaly, jak se mám. Odpověděla jsem jim, že moc dobře, protože dělám to, co mě baví a jedna z těch sestřiček mi na to řekla: „Vidíte, paní doktorko, vy byste vlastně měla zajít paní primářce poděkovat, že vám smlouvu neprodloužila a nechala vás jít!“ A já si řekla, že má vlastně pravdu, protože jsem od začátku tvrdila, že bych sama z toho oddělení nikdy neodešla a nikdy bych nedělala to, co dělám teď a asi bych se ani tolik osobnostně neposunula. Všechno je tak, jak má být! 🙂

Přesně tak! V medailonku jsi zmínila, že u tebe velký životní zlom nastal po potratu miminka. Co všechno to ve tvém životě odstartovalo a co ti tehdy nejvíce pomohlo?

Po Elišce jsem nemohla dlouho otěhotnět – bylo to určitě dost spojené se stresem v práci. Nakonec jsem se proto rozhodla ze svého třetího zaměstnání, z neonatologie Fakultní nemocnice v Ostravě, odejít. No a právě ve chvíli, kdy jsem se rozhodla odejít, se něco ve mě uvolnilo a já otěhotněla. Bohužel jsem ale v devátém týdnu potratila. To mě tenkrát hodilo do neskutečné deprese a velkého smutku, protože jsem nedokázala pochopit, proč se to stalo. Proč, když jsem si to miminko tolik přála, když jsem kvůli něj odešla z práce a uklidnila se.

Strašně to bolelo, měla jsem pocit, že mi exploduje hlava i srdce, že tu bolest ani nevydržím. Na druhou stranu jsem ale věděla, že tady mám dceru – tenkrát měla čtyři roky – a že tady musím být pro ni, musím nějak fungovat a musím se z toho dostat. Mívala jsem totiž stavy, kdy jsem nedokázala nic vnímat, v hlavě jsem měla jen to miminko a vše ostatní bylo v mlze. V té době jsem šla s dcerou na prevenci k pediatričce, která je i mou kamarádkou, a ta se mě ptala, jak se cítím. Když jsem jí vylíčila, čím si procházím, dala mi do ruky lahvičku „Rescue“ z Bachových esencí a řekla mi: „Tohle si kapej do každého pití a uvidíš, co se ti stane, tohle ti pomůže!“ A kdybych to nezažila, tak tomu asi ani neuvěřím, ale po zhruba třech týdnech jako když zmáčkneš čudlík a prostě všechny ty bolavé emoce byly pryč. Samozřejmě jsem věděla, co se mi stalo, ale už mě to netrýznilo a dokázala jsem normálně fungovat. 

Tahle změna mě natolik nadchla, že jsem se začala více zajímat, o co jde a jak to funguje. Shodou okolností se za 14 dní u nás v Ostravě otevíral certifikovaný kurz Bachovy esence, na který jsem se přihlásila. Hned po něm jsem si pořídila všech 38 bachovek a začala je na sobě aplikovat – jednak na traumata z minulosti, se kterými jsem se nemohla vyrovnat a na ty aktuální obtíže. Bylo mi čím dál lépe, bylo to i vidět a když jsem o tom nadšeně mluvila před rodinou, kamarády nebo kolegy, chtěli to také vyzkoušet. Začala jsem míchat bachovky i pro ně a tehdy vznikla myšlenka předávat to i dál. Tak vznikly mé Bachovy esence Papilio.

Můžeš čtenářkám přiblížit, co to jsou ty Bachovy esence a na jakém principu tedy fungují?

Bachovy esence jsou naprosto přírodní a netoxické kapky s výtažky z květů a rostlin. Jejich objevitel, Dr. Edward Bach – internista, bakteriolog, imunolog a homeopat, přišel na to, že některé květy a jejich esence vibrují na stejné frekvenci jako emoce lidí. Začal to tedy testovat a postupně zjistil, že každá ta esence působí na určitou emoci v lidském těle. Bachovky používáme na emoce, nikoliv nemoci. Když se mě třeba někdo zeptá, zda mu bachovkami mohu pomoci snížit tlak, tak nemohu. Můžu mu pomoci s pocity, které při vysokém krevním tlaku prožívá – třeba se strachem, že dostane infarkt. 

A na jakém principu to funguje? Když si je člověk schopen uvědomit, co cítí, tak mu podání bachovek pomůže jakoby poodstoupit od dané emoce za jakousi bariéru. A jakmile poodstoupí do nadhledu, objeví se další možná řešení jeho problémů a spousta „aha momentů“. Esence jako takové to za nás neudělají, jen nám otevřou oči a zklidní rozbouřenou vodu. A na nás je ten další důležitý krok – najít tu změnu a být ochotni ji skutečně udělat. To za nás nikdo a nic neudělá!

Ty jsi také homeopatka. Můžeš nám popsat, jak ses k homeopatii dostala a jak tento alternativní přístup funguje?

K homeopatii mě dostala má bývalá kolegyně, dnes už kamarádka a obvodní lékařka mých dětí. Pracovaly jsme spolu ve Frýdku-Místku, kdy za mnou jako atestovaná lékařka přišla a představila se mi: „Ahoj já jsem ta a ta, pokud budeš potřebovat s něčím pomoct, jsem tady.“ A s takovým přístupem jsem se nesetkala a moc mě to potěšilo. Začaly jsme se sbližovat a zjistily, že toho máme hodně společného. Jednou mi řekla, že jede na homeopatický kurz, jehož studium je na dva roky, a jestli se nechci přidat a studovat s ní. Říkala jsem si, proč ne, je to přírodní, a tak jsme spolu pravidelně jezdily na víkendové kurzy o homeopaticích. Neskutečně mě tento obor nadchnul tím, jak krásně doplňuje medicínu a jaké nabízí možnosti.

Naše medicína je úžasná v mnoha oborech – chirurgie, kardiologie, kardiochirurgie a neurologie, ale je také velmi omezená, zejména co se týče psychiky a emočních stavů. Často také nedokáže nabídnout žádnou alternativu těhotným a kojícím ženám. Takže souhlasím s heslem homeopatické asociace: Medicína je jen jedna a homeopatie je její součástí.

Homeopatie funguje na principu, kdy podobné léčíme podobným, to znamená, že každý homeopatický lék má ve své přírodní podobě nějaké vlastnosti, které vyvolají u člověka nějaké příznaky. A na tyto příznaky podáváme ředěný homeopatický lék, který způsobí, že našemu tělu předáme informaci, co má s tím daným příznakem dělat. Vyburcujeme tím tělo a jeho imunitu, aby si pomohlo samo – na rozdíl třeba od antibiotik, která imunitu potlačují a pracují za ni. Krásným příkladem je homeopatický lék Apis mellifica, který se vyrábí ze včely medonosné a ty příznaky jsou stejné, jako když vás bodne včela – místo vám zarudne, oteče, bolí a je teplé. Když na to poklademe studený obklad nebo cibuli, tak se tyto příznaky zmírní. Jakmile ale podáme na tento příznak lék Apis mellifica, ve frekvenci co 15 minut, tak lze přímo před očima vidět, jak se ten otok ztrácí. Takto funguje homeopatie. 🙂

Jak na tom je homeopatie z hlediska dostupnosti? A jsou třeba i lékárníci erudovaní, aby doporučili tuto alternativu ke klasickým lékům?

Homeopatické lékárny jsou, ale je potřeba je hledat. U nás v Ostravě vím třeba o dvou homeopatických lékárnách – U Madony v centru a Olympia v Porubě, kde mají vše skladem a lékárnice jsou vzdělané, dokonce pracují i s minerálními buněčnými solemi. V klasických lékárnách je mnoho homeopatik na objednávku, ale většinou to je otázka 1–2 dnů. Někdy však bývá problém, že některá homeopatika jsou pouze na lékařský předpis, ale lékařské homeopatické asociaci se spolu s firmou BOIRON nedávno podařilo spoustu léků prosadit k užívání i bez receptu.

Jak se k tomuto alternativními přístupu staví tvoji kolegové?

Různě. Spousta mých kolegů tomu nevěří a spousta z nich je i vyloženě proti, někteří to nekomentují, ale z výrazu jejich tváře stejně poznáte, že nesouhlasí, ale jsou i takoví, kteří mi sami píšou, aby konzultovali, jaká homeopatika mohou pacientům doporučit, nebo chtějí namíchat bachovky. Řekla bych, že hodně zdravotních sestřiček na homeopatii slyší. Obecně jsou k alternativním přístupům více otevřené ženy.

A co na to tvá rodina a přátelé?

Mám to štěstí, že mám kolem sebe úžasné přátele, kteří mě berou takovou, jaká jsem. Takže ti mě v tom podporují a spousta z nich si taky chodí pro radu. A moji rodiče jsou z toho vyloženě nadšení, s mámou spoustu věcí řešíme právě homeopatiky, i můj otec si nechá poradit – dokonce i bachovky si nechá namíchat. Ale můj bývalý partner k tomu byl velmi skeptický – vyloženě tomu nevěřil, ale ani mě od toho nijak neodrazoval. Kdykoliv jsem mu ale cokoliv doporučila, vždy si nakonec zvolil klasickou medicínu. 

Když jsi naťukla bývalého partnera… vím, že sis prošla rozvodem. Jak jsi zvládla toto období? 

Jednoduché to nebylo, i když problémy trvaly už delší dobu. Stála jsem před rozhodnutím, které jsem musela učinit nejen za sebe, ale i za děti. Tenkrát mi k tomu rozhodnutí pomohly Bachovy esence a regresní terapie. Pochopila jsem, z toho nadhledu a bez emocí, že takto dál žít nechci – že nechci být v tom stresu, který mi náš vztah vytvářel a nechci, aby děti přejímaly tento nefunkční model. Říkala jsem si, že děti budou šťastné, když budou šťastní rodiče. Dala jsem na svůj vnitřní pocit a dohodli jsme se na ukončení vztahu. 

Asi měsíc před rozvodem jsem byla u kamarádky na kosmetice a zmínila mi během ní metodu Acces Bars, jak je to úžasná metoda, která bourá špatné programy, co má člověk zažrané v hlavě a co vše za svůj život nakoupil a co ho omezuje. Mluvila o úžasných efektech, a tak jsem chtěla, aby to vyzkoušela i na mě – cítila jsem, že potřebuju novou vlnu energie a změnu. Po dvou týdnech mi „bársy“ udělala a po hodně dlouhé době jsem měla už po cestě domů volnou krční páteř – mohla jsem hýbat hlavou a nic mě nebolelo. Přišla mi neskutečná vlna energie, vše se mi najednou dařilo. Tehdy jsem se poprvé v životě rozhodla, že pojedu s dětmi sama na dovolenou, že s nimi sama poletím k moři. Doma to vyvolalo velký šok, co tam budu dělat a jak to zvládnu, ale já jsem měla zvláštní pocit, že tam prostě musím jet a vůbec jsem nepochybovala o tom, že bych to nezvládla. Dovolená byla super a i když se objevily nějaké problémy a překážky, vše jsem hravě zvládla. Když jsem se pak vrátila domů, říkala jsem si, že je to fakt úžasná metoda a že to chci taky umět předávat dál. 

No a jak už to bývá, když vyšlete přání do vesmíru, můžete si vybrat – za tři týdny se v Ostravě otevíral kurz Acces Bars, takže jsem se přihlásila a dnes jsou součástí mých služeb. Není to jen o té metodě, ale obecně o filozofii, kdy si dovolíte být sami sebou, žít tady a teď, zbourat všechny ty hradby, které jste si vytvořili, když vám někdo ublížil, a dovolíte si prožívat, co vás skutečně těší. Najednou uvidíte všechny možnosti a nic není problém. Když si správně přejete a to přání je vysláno otevřenou otázkou „JAK?“, tak ten vesmír vám to pošle. A musíte být dostatečně vědomí, abyste si dokázali i správně vybrat. 

Nedávno jsem třeba uvažovala nad tím, co ještě mohu změnit a zlepšit v rámci toho, co dělám. A tak jsem si žádala: „Jak mohu více rozšířit to, co dělám? Jak mohu získat další zkušenosti? Jaké možnosti se mi nabízí?“ No a přišla nabídka od jedné mé kamarádky, že chce vytvořit webové stránky – jako první mi naskočil program, jak můžu já někomu dělat webovky, když jsem si své vytvořila podle jakéhosi návodu, že to přece neumím. No a pak jsem si řekla, proč bych to neměla zvládnout – když jsem udělala jedny, zvládnu i další. Takže jsem jí na to kývla. A týden na to přišla nabídka od tebe, jestli bych nepřijala k pozvání k tomuto rozhovoru v živém vysílání. Zase mi nejdříve naskočilo: „Ježiši, co tam budeš vykládat?! Vždyť se ztrapníš, co tam o sobě budeš říkat?“ Ale pak mi to došlo – já jsem si přece žádala o více zkušeností a jiné možnosti! A to jsou ty možnosti, která nám ten vesmír pošle a vy je musíte vidět. Nebudou vždycky takové, jaké si přejete – například když si budete přát červené auto, tak žádáte o jednu jedinou konkrétní možnost a zavřete si dveře k jiným možnostem – že by to auto mohlo být zelené nebo modré. 

V medailonku ses svěřila, že jsi dříve neměla sebevědomí a neustále o sobě pochybovala. Teď tě vidím spokojenou, vyrovnanou a usměvavou, jak využíváš veškeré nové příležitosti. Co za tím stojí? Jak sis našla cestu k sobě samé a k sebedůvěře?

Já jsem si uvědomila, že chci žít jinak, že nechci žít v těch starých programech. A největší drive mi dala hlavně ta metoda Acces Bars, která mi ukázala, že to jde jinak, že si o cokoliv můžu požádat a můžu si i vybrat. Každé ráno začínám otázkami: „Kdo jsem dnes a jaká úžasná a skvělá dobrodružství na mě čekají? Jaké možnosti mám a co ještě tady můžu vytvořit?“ A to mě vždy přivádí k tomu, že ať jsem jaká jsem, tak jsem dokonalá bytost. Jsem taková a klidně se za 10 vteřin můžu rozhodnout být jiná – a vždy budu svá. 

Dříve jsem se opravdu hodně trápila, hlavně i kvůli své váze. Moje sestra je vysoká a štíhlá blondýna, zatímco já jsem menší, podsaditá s velkým zadkem a tím jsem se hrozně užírala. Takové první uvědomění přišlo až po tom potratu, kdy jsem si říkala, o co vlastně jde, že přece nezáleží na tom, jak vypadám, jako spíš na tom, jaká jsem. Přeci, kdo mě bude mít rád, tak kvůli tomu, jaká jsem a ne jak vypadám, a kdo by to měl naopak, tak toho bych zase nechtěla já, protože mi to připadá povrchní. Kapala jsem si i bachovky na sebelásku, které mi taky hodně otevřely oči.

V současné době máš ve své péči dvě malé děti, pracuješ na zkrácený úvazek v dětské ambulanci ve Fakultní nemocnici, jsi homeopatka, poradkyně Bachových esencí a praktik metody Acces Bars. Jak to všechno dohromady zvládáš?

Nejlehčí to není, ale mám úžasnou mámu, která se uvolila k tomu, že ty dny, kdy jsem v práci, mi pohlídá syna, který ještě nechodí do školky. A můj táta zase odváží i vyzvedává dceru ze školy. Takže jejich péče o mě, mé děti a to, že mi poskytli zázemí, pokračuje dál a bez jejich pomoci bych nebyla tam, kde jsem. V současné době mi ale přišla myšlenka, že bych si našla profesionální chůvu, která by děti pohlídala třeba jen 1x týdně na dvě hodinky, abych měla někdy i čas na sebe – tím jak jsem vytížená, tak ztrácím čas pro sebe. Protože veškeré věci pro sebe a své podnikání mohu dělat jen večer, až děti usnou – a kolikrát jdou spát až ve 21 hodin a to už je pro mě vyčerpávající. Takže bych si ráda našla chůvu, abych mohla třeba znovu po třech letech chodit na jógu, na kterou jsem dříve chodila pravidelně. 

Čemu se ve svém volném čase ještě ráda věnuješ? Jaké si dopřáváš sebeláskové rituály a zážitky?

Hrozně ráda čtu. Takže když mám prostor, sedím s knížkou v ruce a nasávám informace. Právě čtu seberozvojovou knihu Být sám sebou mění svět, kterou napsal jeden ze zakladatelů Acces Bars Dr. Dain Heer. A v ní nacházím každý den nějaké moudro a kouzlo, které mi dává ty správné „aha momenty“. A i když už ji mám celou pročtenou, přesto si ji každý den otevírám a vždy se mi ukáže nějaké nové poselství. Ráda peču, ale u toho většinou bývají i děti, takže to je někdy spíš o nervy. A moc ráda si napouštím vanu – přidám si do ní třeba meduňkový olej, zapálím si k tomu svíčky, pustím relaxační hudbu a jen tak v ní ležím třeba půl hodiny. Dlouho jsem na to neměla prostor, ale za posledních 14 dní jsem si takový relax dopřála už dvakrát. 

Mohla bys na závěr čtenářkám předat své osobní poselství nebo tvůj nejsilnější „aha moment“?

Buďte samy sebou. Buďte takové, jaké jste. Uznejte jiné úhly pohledu, protože všechno je jen úhel pohledu. A zkuste více pociťovat vděčnost za všechno, co máte a uvědomte si, jaký je to zázrak, že to máte. Protože čím více projevíte vděčnost, tím více věcí, za které můžete být vděčné, vám vesmír bude posílat. A buďte ochotny přijímat. Protože pokud nejste schopny přijímat, tak i když vám ten vesmír bude něco posílat, vy to neuvidíte, nevyberete si to a nebudete to mít. 

A potom ještě jedna věc, kterou jsem sama dlouho nechápala – nesnažte se druhé změnit! Musíte je vidět a uznat takové, jací jsou. A pokud oni sami nebudou chtít, tak se nezmění. Jediné, co můžete změnit, je váš úhel pohledu, a můžete si vybrat, jestli vám to s tím člověkem funguje nebo ne. A pokud to nefunguje, jakou jinou možnost máte? 🙂 

Moc děkuji a naprosto souhlasím! Sama jsem si tímto uvědoměním také musela projít – abych se naučila měnit svůj úhel pohledu a nesnažila se měnit něco, nad čím nemám moc. 

Já moc děkuji za novou zkušenost! 

 

Pokud vás oslovil životní příběh Martiny nebo vás zaujaly alternativní přístupy a doplňky léčby, zvu vás na web www.bachovyesencepapilio.cz.

Budu se těšit na vaši zpětnou vazbu. Případné otázky, ať už na Martinu nebo na mě, mi napište na mail: katka@lovehappens.cz

 

terapeutka a zakladatelka LOVE HAPPENS | autorka knihy Cvičebnice sebelásky | žena, která vyhrála nad depresí a úzkostmi Můj příběh si přečtěte zde >>

Chcete, abych vám dala vědět, jakmile vydám další článek?

Neuniknou vám tak žádné novinky o osobním rozvoji a SEBELÁSCE.

Vaše osobní údaje (e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy. Souhlas se zasíláním novinek je možné kdykoli zrušit stisknutím tlačítka "Odhlásit".

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • PŘESTAT PŘEŽÍVAT A ZAČÍT ŽÍT!

    Terapie a transformační programy:

    TERAPIE

     

  • 7 POSELSTVÍ

    ... "Být šťastná!"... 🙏 ▫️ Předám vám 7 POSELSTVÍ, které zažehnou tu správnou motivaci a vaši touhu po změně!

  • CO JE KLÍČEM K LEPŠÍMU ŽIVOTU?

    Na své cestě ze dna jsem našla odpověď – najdete ji v e-průvodci KLÍČ K LEPŠÍMU ŽIVOTU, který je pro vás volně ke stažení! 🎁

  • Uvědomily jste si, že NEŽIJETE život, o kterém jste snily a jaký jste si pro sebe představovaly?

    Přály byste si žít lepší život? Pojďme do toho společně! Pomůžu vám. Ukážu vám, že existuje CESTA K LEPŠÍMU ŽIVOTU. Znám postupy, techniky a metody, díky kterým budete mít svůj život ve svých rukou. A ráda vám své znalosti, zkušenosti a dovednosti předám. 💛 Nejprve vám ale položím KLÍČOVOU OTÁZKU...

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • ! PRODEJ TIŠTĚNÉ KNIHY CVIČEBNICE SEBELÁSKY !

    Prodej tištěné knihy v nakladatelství Albatros Media:

    v e-shopu ZDE ––>

  • Potkáme se na Facebooku: