Máte rády lidské příběhy?

Proběhlo další živé vysílání rubriky ROZHOVORY, ve kterém jsem uvnitř Motivační skupiny LOVE HAPPENS představila osmou inspirativní ženu – taneční lektorku a terapeutku Denisu Heinzovou.

Denisa bývala vystresovanou matkou dvou dětí, která nerozumí svému tělu ani emocím. Dny v jejím životě plynuly tak nějak bez cíle a stále se těšila na nějaké “AŽ”:  až budou její děti větší, až najdou s manželem vhodný domek, až ji přejde bolest hlavy, až…, až…, až…! Vyvrcholilo to tím, že její tělo řeklo “STOP, já jsem tady taky!” Vrátila se jí panická ataka, kterou si myslela, že už má dávno za sebou. Pocity zmaru a deprese byly s tehdejší přicházející zimou jejím denním chlebem. Nemohla pomalu ani vyjít ven z bytu. Pocit strachu o sebe a svůj život, pocity nerovnováhy při chůzi a točení hlavy nebo nemožnost řídit auto – to vše ji velmi omezovalo a vůbec nevěděla, jak z toho ven!

“Něco se musí změnit, něco se musí změnit!” opakovala si stále dokola. A tehdy to přišlo. Když šla vrátit knihy do knihovny, zastavila se u regálu, kde na ni mezi všemi zasvítila kniha od Louise L. Hay MILUJ SVŮJ ŽIVOT. Když si ji pak doma jedním dechem přečetla, začaly se dít věci… Uvědomila si, že má i své vnitřní “já”, které je třeba propojit s fyzickým tělem a že se na sebe i na svět musí dívat jinak. Začala se vzdělávat a postupně měnit sebe sama. Vypracovala si komplexní systém malých návyků, které v celkovém důsledku měly obrovský vliv na kvalitu jejího života a řekla si, že si to nemůže nechat jen pro sebe.

Denisa dnes skrze terapii tancem propojuje ženské duše s jejich fyzickým tělem. Pomocí tance a seberozvojových technik pomáhá ženám, které chtějí pečovat o své tělo i duši, aby objevily svou ženskou sílu, krásu a jedinečnost.

Rozhovor jsem vysílala živě uvnitř Motivační skupiny LOVE HAPPENS ve čtvrtek 1. prosince 2022, pokud jste jej nestihly, stále je ve skupině k dispozici záznam a připravila jsem pro vás i tento přepis rozhovoru, ve kterém Denisa bude vyprávět o svém nelehkém životním období. Bude s námi sdílet, proč se zamilovala do tance a jakým způsobem ho využívá ke svému podnikání.

ROZHOVOR S INSPIRATIVNÍ ŽENOU

DENISOU HEINZOVOU

Ahoj, Denčo! Vítám tě ve vysílání!

Ahoj, všichni, zdravím vás! 

Moc děkuji, že sis našla čas na náš rozhovor a že jsi svolila k živému vysílání našeho rozhovoru.

Já moc děkuji za pozvání, protože si toho nesmírně vážím. Je to moje premiéra, ale moc se na to těším. Takže jdeme na to?

Jdeme na to! Denčo, chtěla bych tě nejdříve poprosit, aby ses čtenářkám představila i svými slovy.

Jasně. 🙂 Moje jméno je Denisa Heinzová, jsem Body&Mind průvodkyně pro ženy, které chtějí rozhýbat svůj život a tělo. Se ženami tancuji a povídám si s nimi. Společně řešíme různá témata a pomocí tance se v nich posouváme dál. Jsem také máma dvou dětí – 7leté Klárky a 4letého Baltazárka. Bydlíme v Rožnově pod Radhoštěm. No a mám moc ráda pobyt u moře. Mám ráda, když si dlouze utírám obličej do ručníku. Miluju kvalitní jídlo a ještě víc to, které mi někdo uvaří nebo nachystá. A miluju tanec – proto tancuju a snažím se díky tanci pomáhat ženám žít šťastný a naplněný život.

Moc děkuji za krásný úvod. S tím utíráním obličeje do ručníku jsi mě moc překvapila. 🙂 O tom jsem slyšela poprvé! Takže děkuji za tip – vyzkouším, co na tom je tak kouzelného.

Ono právě když jsem se připravovala na dnešek, tak jsem si i myla vlasy a poté jsem si dala obličej do toho ručníku, protože tam moc ráda chvilku spočinu. Dneska jsem takto zůstala ještě déle a moc jsem si to užívala. 🙂

Pojďme teď ke trochu vážnějšímu tématu… V rozhovorech respondentky sdílí i ty smutné životní momenty, své dopady na dno, ale i zlomový bod, díky kterému začaly žít jinak.

Můžeš se tedy vrátit do doby před tím okamžikem, kdy ses rozhodla změnit svůj život?

Ve své podstatě tohle období nastalo už před dětmi, kdy jsem žila nevázaně, nic jsem neřešila, ani sebe, ani okolí. Pracovala jsem v mužském světě, ve finanční sféře, kde byl obrovský tlak na výkon a výsledky. Když jsem pak v tomto oboru skončila, tak mě to semlelo. Začaly mi panické ataky a stavy, kdy jsem nebyla schopná vylézt z domu. Nebyla jsem schopná ani řídit auto. A jen dojít do obchodu na nákup pro mě bylo nadlidským výkonem. Nakonec jsem skončila na nízké dávce antidepresiv. Naštěstí v té době přišlo první těhotenství, které mě z toho vytáhlo, protože se tyto léky v těhotenství nesměly užívat. Takže jsem je okamžitě vysadila. Nebylo to zrovna lehké období, ale zvládla jsem to. Za to vděčím své dcerce, protože mi určitě moc pomohly právě ty těhotenské hormony a těšení se.

Mé obtíže postupně utichly, měla jsem novou životní náplň a byla jsem tak nějak v pohodě. Myslela jsem si, že je to nadobro za mnou. Nicméně vloni na podzim se mi to vrátilo znovu! Začala jsem mít stavy nerovnováhy, pocit závratě, kdy se mi točil celý svět, zase pro mě byl problém jít do obchodu nebo řídit auto. Byla jsem v šoku, proč se mi to zase děje, a tak jsem pátrala po tom, co je tím spouštěčem.

Hledala jsem různé způsoby a do života mi přišla žena, terapeutka, která mi pomohla zpracovat mé bloky a traumata, které jsem v sobě měla. A díky tomu jsem začala být více otevřenější. Tehdy se mi do ruky dostala kniha Miluj svůj život od Louise L. Hay, díky které jsem úplně přehodnotila, co a proč se uvnitř mě děje. Přišla jsem na to, že společným jmenovatelem těch dvou špatných období byla změna vnímání sebe sama – v obou těchto obdobích jsem si připadala, že jsem k ničemu. Po odchodu z finanční sféry jsem byla bez práce, byla jsem „jen “ těhotná a jen jsem ležela a nic nedělala. Neměla jsem žádný „purpose“ (angl.), jakýsi životní úděl, co mám v životě udělat. A totéž se mi právě stalo i vloni, skončila mi dlouhá dvojitá mateřská a já jsem si zase připadala k ničemu. 

A tím, že jsem objevila ten spouštěč – pocit, že jsem k ničemu a neznám to své poslání, proč tady jsem, jsem po tom začala pátrat. Otevřela jsem se tématu seberozvoje a začala jsem se intenzivně věnovat samostudiu. Četla jsem knihy a poslouchala podcasty, vše jsem nasávala jako houba a dál zkoumala své IKIGAI – hledala své poslání. Díky tomu jsem si uvědomila, že právě tanec je to, co mě celou dobu provází a drží nad vodou. I když jsem byla na dně, právě tanec s mým manželem mi přinášel potěšení a vždycky mě z toho dna nadnesl. Když jsem uvažovala, co po mateřské budu dělat, tanec byl jasná volba. Rozhodla jsem se kombinovat tanec s tématem seberozvoje, který mě naprosto pohltil, a pomáhám tak ženám zprostředkovat nejen myšlenky, ale i prožitky.

Moc děkuji za tvé sdílení. Naše cesta ze dna byla velmi podobná. Když jsem hledala tu příčinu a spouštěč své duševní nepohody, pomohla mi ze všeho nejdříve kniha. Byla to tedy jiná kniha – 250 zákonů lásky od Petra Casanovy, a právě ta odstartovala mou transformační cestu.

Jaké byly další zdroje, co dalšího tě ovlivnilo?

Bylo jich mnoho, jen já si je nikde neeviduju. Ale co ještě bylo klíčem, nebo tím prvním impulsem, bylo to, že jsem chtěla porozumět a umět komunikovat se svými dětmi. To pro mě tehdy bylo to hlavní. Když mi totiž do života přišly děti, tak jsem v sobě najednou uviděla věci, které jsem u sebe nikdy neviděla. Přicházely emoce, které jsem nikdy nezažila a nevěděla jsem, co znamenají a jak s nimi pracovat. Nikdo mě to nenaučil, rodiče do mě kopírovali své vzorce chování. Takže jsem pátrala po tom, jak se naučit hezky komunikovat s dětmi. A zase v tom byl paradoxně ten tanec. 

Když se narodila dcera, tak jsem hledala způsob, jak zase tančit, protože jsme s mužem tančili párové tance a po jejím narození mi to moc chybělo. Nemohli jsme spolu ale nikam chodit, protože jsme neměli hlídání. A tak jsem vymyslela aktivitu pro maminky s dětmi v Ostravě – tančily jsme všechny společně s dětmi v šátku. To se mi moc líbilo a díky tomu jsem se dostala do komunity žen, které nosily děti v šátku. Ty byly většinou alternativní, a tak nosily barefoot boty. A díky tomu jsem se dostala ke kontaktnímu rodičovství, k respektujícímu přístupu k dětem, k barefoot obuvi a dalším podobným věcem.

A díky tomu jsem pak hledala další zdroje, jak praktikovat respektující výchovu a učila jsem se tím zpracovávat své vlastní emoce. Protože jsem vždy velmi snadno vybuchovala, nechala jsem se hodně ovládat emocemi. Byly doby, kdy jsem svou dceru i plácla po zadku, za což jsem se nesmírně lynčovala a styděla.

Takže v tomto tématu jsem četla první seberozvojové knihy, například si vybavím knihu Maličkosti od Jiřího Haldy, která je takovým uceleným návodem, jak na ty děti jít a co na ně platí. Další zdroje jsem postupně začala přijímat v online světě, kde jsem využívala všech možných příležitostí se něco dovědět a naučit.

V tom s tebou musím taky souhlasit, měla jsem to úplně stejně – jakmile jsem najela na tu vlnu osobního rozvoje, chtěla jsem vědět víc a víc, různé přístupy z více zdrojů, od více autorů a terapeutů či psychologů. 🙂

Ty jsi v medailonku zmínila, že sis vypracovala komplexní seznam více malých návyků. Můžeš nám prozradit, co konkrétně ti tedy v té době pomohlo?

Hele… nemůžu. 🙂 To je vlastně to, co učím ženy, jak a v čem je provázím. 🙂 Ale samozřejmě něco prozradit můžu a chci. Nejdůležitější je určitě rozhodnout se, že ve svém životě chci něco změnit. To rozhodnutí, že opravdu chci. Dále zjistit, co je ta věc, kterou chci změnit, jakýsi cíl. Ale jen jednu věc. U mě to bylo to, že jsem chtěla najít to své „purpose“, své poslání. Pak si zaznamenat, kde se nacházíme, udělat si analýzu aktuální situace a potom začít dělat ty malé krůčky. Říct si, co mě může dovést k cíli, jaké aktivity mi pomůžou k jeho dosažení. A naopak nedělat kroky, které mě k němu nedovedou. A mě osobně moc pomohlo najít si někoho, kdo mi s těmi prvními kroky pomůže. Velký zlom u mě nastal, když jsem si přečetla knížku Podnikání z pláže od Stáni Stiborové. Nastoupila jsem do jejího online kurzu a díky tomu jsme vlastně i my dvě tady spolu, protože jsme se tam poznaly. 🙂 A právě tento kurz mě neskutečně posunul a moc mi pomohl. Takže určitě doporučuji najít si někoho, kdo vám pomůže se vydat na tu cestu k vysněnému cíli, kdo vás bude inspirovat, motivovat a vést. 

Super, moc děkuji. Ty už jsi to trošku nakousla – mohla bys nám říct, jaké jsou další benefity a účinky tance? Proč bychom měly začít tancovat?

Jde hlavně o to, co nám osobně ten tanec do života přináší. Mě nejvíce přináší obrovský pocit svobody, že se v tu chvíli mohu dělat to, co chci a nikdo mi do toho nekecá. 🙂 Přináší mi volnost a pocit, že můžu vyjádřit sama sebe způsobem, jakým chci a jaký mi vyhovuje.

A v neposlední řadě mi přináší pocit, že jsem při tom pohybu krásná a ladná. Když jsem před nějakými 10 lety začala tancovat, vážila jsem při své výšce 164 centimetrů skoro 70 kilogramů a měla jsem velká prsa i zadek. Byla jsem zkrátka holka krev a mlíko a necítila jsem se v tom dobře. A ten tanec mi pomohl v tom, že jsem se začala cítit sebejistá a začala jsem se přijímat taková, jaká jsem. I přesto, že jsem nebyla spokojená s tím, jak mé tělo vypadá, tak jsem se při tom tanci cítila, že jsem takto správně, že když mám dělat šejky, tak mám čím šejkovat, čím třepat. 🙂 To je ten největší benefit – že jsem se díky tanci začala mít více ráda.

Takže tohle přesně je tvá myšlenka a tvé poslání? Tento pocit chceš předávat ženám?

Přesně tak! Já bych chtěla ženám zprostředkovat ten pocit, který u toho mám já. Pro mě je tanec nástrojem, který mi pomůže vždy, když mi není dobře. Minulý týden mi psychicky nebylo nejlépe – vlivem počasí a stresu z velkého množství práce. A já cítila, že se potřebuji opečovat. A tak jsem šla, pustila jsem si hudbu, půl hodiny jsem si dala ladící tanec, který pomáhá harmonizovat čakry a energii v těle – a bylo mi pak neskutečně dobře! A to chci předávat ženám, posunout je v jejich daném tématu dál – ať už to jsou nějaké strachy, limity, bloky nebo těžké životní situace. Naučit je, jak si díky tanci mohou i samy pomoci. 

Já bych se u té taneční terapie na chvilku zastavila. Vzhledem k tomu, že máš dvě malé děti a chceš pomáhat co největšímu počtu žen bez ohledu na vzdálenost, rozhodla ses jít i online cestou.

Představíš nám svou aktuální nabídku služeb? Kde tě mohou ženy najít?

Určitě velmi ráda pozvu ženy, které by si chtěly taneční terapii vyzkoušet nebo mají tanec rády. Najdete mě na webu www.denisaheinzova.cz, můžete si zarezervovat 20minutový poznávací hovor, během kterého zjistíme, jestli nám to spolu bude ladit. Pokud ano, domluvíme se na individuální péči, kde se vám budu intenzivně věnovat. Pomohu vám vyřešit vaše téma, které vás nejvíce trápí. Naposledy jsem například s klientkou řešila její pocit, že není dost dobrá, že neumí druhým říci ne, protože se bojí, že o ně přijde a odejdou z jejího života. Když jsme rozklíčovaly, co za tím je, tak jsme to přenesly do toho tance. Tato terapie je prožitková, takže je nepřenositelná, ale vřele ji doporučuji každé z vás, která by si ráda dopřála péči o sebe. Také jsem vytvořila online kurz taneční terapie Buď ženou, který otevírá téma ženství – abychom rozkvetly a nenechaly se svazovat. 

Bylo by možné ukázat nějakou malou ochutnávku? 🙂

Určitě, já jsem si něco malého připravila. Není to klasická terapie tancem, ale je to jednoduchá technika, díky které se můžeme v pár minutách naladit na své tělo.

Moc děkuji, bylo to hodně příjemné!

To jsem moc ráda, tohle je totiž úžasná technika třeba i na večerní usínání, kdy nám hlavou běží, co vše jsme dneska stihly nebo nestihly a co musíme zítra udělat. Tak abychom tu hlavu vyčistily, přeneseme pozornost na své tělo. Pošleme vlnu své pozornosti až ke konečkům prstů na nohou a pomaličku se vracíme zpátky. A než se dostaneme nahoru k čelu, tak třeba i usneme. 🙂

A přitom je to taková chvilka. Ono to už zaznělo v několika rozhovorech, že nejdůležitější je věnovat si vědomý čas. A začít se dá i na pěti minutách denně, například před usnutím v posteli. Na to ani neexistuje výmluva – to jde vždycky! Takže ještě jednou moc děkuji, že jsi zvolila zrovna tuto ukázku.

Ano, tanec není jen o krocích a pohybu, jde „tancovat“ vleže, nebo třeba i jednou rukou, je to o tom prožitku a spojení s tělem a duší. Potřebujeme na chvilku „zastínit“ ten mozek, přenést pozornost jinam. Protože těch myšlenek máme za den hrozně moc.

Zmínila jsi, že i ve svém volném čase tancuješ a opečováváš se. Máš tedy ještě nějaké další sebeláskové návyky, rituály a koníčky?

Já nejraději tancuji párový tanec, protože ten je na úplně jiném principu. Je krásný v tom, že odevzdáváme svou kontrolu. A to je zase dost terapeutické, protože my ženy potřebujeme mít neustálou kontrolu. A při párovém tanci tuto kontrolu přenecháme partnerovi, my se jen necháme vést a následujeme jeho kroky. A to je pro mě osobně hrozně úlevné. Během dne musím mít neustále nad něčím kontrolu, takže si ráda během tohoto tance oddechnu. Navíc u toho absolutně vypínám mozek.

Několikrát týdně si hned ráno dopřávám laskavé protažená těla, aby mohlo fungovat. Už jsem si vytvořila takový návyk, nad kterým pak nemusím ani přemýšlet. A u toho mi naopak jede spousta kreativních myšlenek a nápadů. No a jak jsem už říkala, snažím se sebelásku zařazovat do každodenního života, nejen skrze tanec. V různých situacích během dne, například když děti křičí, se zastavuji a pozoruju, co se děje. I to utírání obličeje ručníkem nebo natírání se krémem dělám více vědomě. Nehodím si na sebe krém jako maltu, ale opravdu se opečuju, udělám si ten čas a pohladím se u toho.

Hodně mi pomáhá i rituál před zrcadlem, ten je právě z knihy Louise L. Hay. Na začátku to teda nebylo vůbec jednoduché, postavit se před zrcadlo a říct si „Miluju tě!“, nebo na sobě najít tři věci, které se mi líbí a říct si i proč se mi líbí. Já jsem si třeba dneska řekla „Miluju své oči, protože jsou zelené“. 🙂 Ze začátku to ale bylo fakt težké, nicméně postupnými krůčky přes ta pozitiva a „Mám tě ráda!“ jsem byla schopná dojít k „Miluju tě!“. Dříve jsem musela být doma sama, ale dneska už to v klidu zvládnu říct, i když sama nejsem.

Myslím si, že nejdůležitější je ten vědomý čas a pozornost. Já znám od kamarádky takové pořekadlo: „Když krájíš cibuli, tak krájej cibuli.“ To znamená, abychom se soustředily na to, co v tento okamžik děláme. Když zrovna krájíme cibuli, tak se soustřeďme na to, že krájíme cibuli. Vnímejte, jak ta cibule vypadá, jakou má strukturu, jestli je velká, jestli je studená nebo teplá. A tímto způsobem trénovat svou pozornost každý den.

To je moc krásné a naprosto s tím souhlasím. Jsou to opravdu drobné krůčky, ale v dnešním zrychleném světě jsme zvyklé jet na autopilota a neumíme si užívat ty přítomné okamžiky, zastavovat se a věnovat si čas a pozornost.

Mohla bys čtenářkám na závěr předat své poselství, osobní vzkaz?

Chtěla bych všem ženám vzkázat, aby k sobě byly laskavé a aby netrvaly na tom, že všechno musí být dokonalé a perfektní. Dovolte si nebýt dokonalé. Dovolte si dát sebe na první místo. Když si budete cokoliv plánovat, naplánujte si nejprve čas pro sebe a podle toho potom přizpůsobte vše ostatní. Buďte svou prioritou, není to žádné sobectví! A to souvisí s tím, že byste si měly najít i nějaký zdroj, ze kterého budete čerpat. Mým zdrojem je například tanec. Někdo může mít jako zdroj běhání, někdo zase povídání si s lidmi – někoho to může nabíjet, jiného vyčerpávat.

Začněte malými krůčky měnit svůj život k lepšímu. A pokud potřebujte, nebo cítíte, že na tu změnu nechcete být samy, tak i ze své vlastní zkušenosti doporučuji najít si někoho, kdo vám na tom začátku pomůže. Kohokoliv, s kým budete cítit souznění, kdo vás inspiruje a komu můžete dát i malý závazek, že něco změníte. 🙂 Když totiž dáváme závazek samy sobě, je těžší udržet si motivaci. Ale když ten závazek dáme někomu jinému, jdou nám ty akční krůčky mnohem snáz. Nestyďte se proto využít služeb, dneska jich je nepřeberné množství. To je mé poselství. 🙂

Moc děkuji za tvé vyprávění i tipy. Věřím, že inspiruješ spousty žen, mě osobně jsi tancem oslovila a těším se, až si tvou taneční terapii vyzkouším. Vnímám totiž tanec jako symbol ženství, je to pro nás vlastně naprosto přirozený pohyb a myslím si, že spousta z nás se chce vracet k sobě a začít projevovat své ženství.

Děkuji i za tvé otevřené sdílení, měj se krásně!

Děkuji, moc jsem si to užila a přeji všem z vás, abyste zažívaly radost z tance a tím i radost ze svého života. 

Pokud vás oslovil životní příběh Denisy nebo vás zaujala terapie tancem, zvu vás na web www.denisaheinzova.cz.

Budu se těšit na Vaši zpětnou vazbu. Případné otázky, ať už na Denisu nebo na mě, mi napište na mail: katka@lovehappens.cz