Máte rády lidské příběhy?

Proběhlo další živé vysílání rubriky ROZHOVORY, ve kterém jsem uvnitř Motivační skupiny LOVE HAPPENS představila třetí inspirativní ženu – „fitness mámu“ Hanku Beswald.

Pojďte ochutnat příběh Hanky. Osobně smekám velký klobouk před každým, kdo se rozhodne začít nový život v jiné zemi. Máte to stejně?

Hanka místo toho, aby se kvůli těžkým životním situacím před šesti lety zhroutila, si sbalila kufr a odletěla na druhý konec světa – do Austrálie! Hanka pochází z malé vesničky na Moravě a vždy měla velké sny. Spoustu z nich už si splnila a za ostatními si vytrvale jde. Věří, že vše je možné a že to nejkrásnější na nás čeká za hranicemi komfortní zóny. A že z nich na začátku v cizí zemi musela vystupovat velice často!

I když se život na tomto kontinentě může na první pohled zdát jako pohádka, ne vždy tomu tak je. Krátce po narození jejího syna totiž Austrálii pohltily obrovské požáry a hned po nich přišla pandemie. Hanka tak zůstala na tři roky totálně odříznutá od své rodiny a přátel, které má v ČR. V Austrálii panoval nejpřísnější lockdown na světě a s ním přišla i manželská krize. Ocitla se tak znovu na pokraji zhroucení a tentokrát se místo stěhování na druhou stranu zeměkoule zrodila touha pomáhat ostatním maminkám – nejen být fit, ale hlavně se cítit skvěle a mít spoustu energie pro své děti. Sama moc dobře ví, jak může být mateřství náročné a jak moc je důležité udělat si bez výčitek čas jen sama pro sebe.

Díky Hance vznikla komunita Dream Moms, která je zaměřená na osobní rozvoj a společně s odborníky na fitness, výživu a krásu pomáhá ostatním maminkám ke spokojenějšímu a naplněnějšímu životu.

Rozhovor jsem vysílala živě uvnitř Motivační skupiny LOVE HAPPENS ve středu 31. srpna 2022. Pokud jste jej nestihly, stále je ve skupině k dispozici záznam a připravila jsem pro vás i tento přepis rozhovoru, ve kterém Hanka bude sdílet svůj životní zlom, podělí se s námi o své tipy i zkušenosti a přiblíží nám, jak vypadá život v Austrálii.

ROZHOVOR S INSPIRATIVNÍ ŽENOU

HANKOU BESWALD

Ahoj, Hani! Moc děkuji, že jsi přijala pozvání k tomuto rozhovoru a těším se na tvé vyprávění nejen o životě v Austrálii.

Můžeš se na úvod čtenářkám v krátkosti představit a vrátit se v čase, do toho momentu, kdy ses rozhodla tady všechno nechat a začít život v jiné zemi?

Já děkuji za pozvání a všechny vás moc zdravím! Jmenuji se Hana Beswald a v Austrálii žiju šest let. Jsem mámou 3,5 letého syna Williama a jsem zakladatelkou komunity Dream Moms.

A co mě přivedlo do Austrálie? Ono to vlastně všechno začalo už v roce 2014, kdy jsem poprvé viděla dokument The Secret (Tajemství) a na základě něj jsem si tehdy vytvořila svou první tabulku vizí. Prostě jsem zavřela oči a bez ohledu na to, co je a není reálné jsem si tam dala všechny svoje sny a cíle. Mimo jiné jsem si na tento seznam dala i studium v zahraničí. V té době mi bylo 26 let a myslela jsem si, že už jsem na to stará, ale nějakým způsobem mě to lákalo.

No a potom přišel zlomový rok 2016. Na jaře jsem dostala vyhazov z práce, našla jsem si jinou práci a z té jsem také dostala vyhazov. V té době jsem se rozešla i s tehdejším přítelem, dá-li se tak nazvat, zklamala mě má kamarádka a přestala se mnou komunikovat i sestra. Nevěděla jsem tehdy, co dál se životem, ztratila jsem veškerou motivaci. Po tom všem, co se semlelo, jsem se koukla na tu svou tabulku vizí a do očí mi udeřilo právě to studium v zahraničí. Řekla jsem si: „tak, nemám děti, nemám přítele, nemám práci, takže buď teď nebo nikdy!“ Bylo mi 28 let a vnímala jsem to jako poslední šanci se sbalit, odletět a prostě to zkusit. Všechno jsem prodala, sbalila se do jednoho kufru a v listopadu jsem odletěla.

Wow, tak to je mazec. Jak jsi říkala, že tě tady nic nedrželo, nebyl tady přece jen někdo, kdo by tě přemlouval a odrazoval?

Samozřejmě, že mé rodině a několika přátelům to bylo líto. A mě taky. Ale věděla jsem, že to je něco, po čem toužím a co prostě chci zkusit. Je ale důležité zmínit, že jsem původně měla odletět jen na půl roku. Takže všichni se loučili s tím, že se brzy vrátím. Ale uplynulo 6 let a jsem stále tady. 🙂

A co se změnilo, že se z půl roku stalo neurčito?

No, asi ještě začnu tím, proč ta Austrálie. Věděla jsem, že chci studovat v zahraničí, ale někde, kde bude teplo. Takže Anglie vůbec nepřicházela v úvahu a Evropa pro mě byla v té době moc blízko. 🙂 Takže jsem si říkala, že když už někam poletím, tak to bude někam, odkud se nemůžu jen tak za dva dny vrátit. Austrálie mě lákala, protože to je nádherná země a zároveň se k tomu pojí historka. V té době jsem se věnovala lymfatickým masážím a jedna moje klientka se mi zmínila, že má syna, který žije v Austrálii a pracuje jako trenér. A tak, když jsem se rozhodla pro Austrálii, oslovila jsem ji, jestli by mi nedala kontakt na svého syna Michala, aby mi předal informace a tipy. Kontakt na něj mi předala a teď je to má tchýně. 🙂 Takže já jsem si prvně vybrala tchýni a ta mi pak naservírovala svého syna jako manžela.

S Michalem jsme si začali dopisovat a navrhnul mi, že mi zařídí bydlení u přátel. Když si mě ale přidal do přátel na FB a viděl mé fotky, tak mi nabídnul, že mohu bydlet s ním. Takže jsem prošla skóringem a přeskočila oboustranně jiskra už takto na dálku. O to více jsem se do Austrálie těšila. Po tom těžkém období už jsem toužila po novém partnerovi, viděla jsem tu vizi manželství a do 30 let jsem si přála mít dítě – což se také stalo, takže jsem si splnila další cíle ze své tabulky vizí.

Já jsem velký snílek, ale mám schopnost si své sny a cíle silně vizualizovat a věřím, že vše, co si člověk vysní, to si také může splnit. A sama jsem toho důkazem – že se opravdu děje to všechno, co jsem si chtěla splnit. Vím, že to opravdu funguje. No, takže jsem přiletěla do Austrálie, Michal mě vyzvedl a byli jsme spolu hned od prvního dne 24/7. 

Já jsem se tě chtěla zeptat na tvé začátky v cizí zemi. Když si někdo představí život od nuly v cizí zemi, určitě ho vyděsí, co vše musí zařídit a vykomunikovat. Ty jsi to tedy měla jednodušší v tom, že si tě pod křídla vzal Michal.

Přesto, bylo v Austrálii na začátku něco, co jsi nečekala a co tě překvapilo?

Určitě máš pravdu v tom, že mi to Michal hodně ulehčil v tom, že jsem nemusela hledat bydlení. Totiž, zhruba 95 % lidí, kteří sem přiletí na studentská víza, sdílejí byt s dalšími, klidně i pěti, spolubydlícími, nebo dům s ještě více lidmi. Jako student jsem mohla tenkrát pracovat pouze 20 hodin týdně a tato víza většinou umožňují pracovat pouze v restauracích nebo uklízet. Hlavně v případě, pokud má student vízum pouze na půl roku, zaměstnavatelé o krátkodobé úvazky nemají moc zájem. 

Ale co mě fakt překvapilo, v dobrém, jak jsou tady lidi neuvěřitelně milí. To byl pro mě šok. To, že ti dávají na přechodu okamžitě přednost, že tě pustí sednout, že při dešti nad tebou drží deštník… Nebo když jsem do někoho omylem vrazila na ulici a dotyčný se hned začal omlouvat mě. No a nepříjemně mě překvapilo to, že neumím anglicky. 🙂 Protože jsem si myslela, že aspoň trošku anglicky umím. Ale když jsem sem přiletěla, tak jsem si připadala s prominutím jako de*il! Já vím, že jsem tady sice přiletěla studovat angličtinu, ale bylo strašně těžké Australanům porozumět a zapojit se do konverzace. Byl pro mě velký problém si najít práci. Když jsem začala pracovat v restauraci, vůbec jsem neznala ty druhy alkoholů a piva, ani hostům jsem pořádně nerozuměla, takže to bylo opravdu náročné. 

Na druhou stranu je právě tohle ta nejlepší škola. Já osobně jsem se cizí jazyk nejlépe a nejrychleji naučila na letní brigádě v Anglii. Tam jsi prostě hozená do vody a musíš hned nějak začít plavat. 🙂 A hlavně tak i lépe poznáš mentalitu a kulturu místních.

Jací jsou Australané v porovnání s Čechy, kromě toho, že jsou milejší a zdvořilejší?

V žádném případě nechci hanit Čechy, ale řekla bych, že Australané jsou striktnější a dodržují více pravidla. Což se ukázalo i během pandemie. Během přísného lockdownu spolu na ulici nesměly jít více než dvě osoby – jinak hrozila pokuta ve výši 1.000 dolarů (cca 16.000 Kč) a později se navýšila na 2.000 dolarů (32.000 Kč). A tady se ty pokuty fakt rozdávaly. Takže se málokdo odvážil nařízení porušovat. Totéž třeba pokuty za rychlost nebo parkování – ty jsou tady tak vysoké, že se nikdo neodváží porušovat předpisy.

No a teď mě napadlo, co je pro Čechy typické – konzumace piva a alkoholu, tak to je tady stejné. 🙂 Australané taky dost pijí.

Mě právě zajímalo, jaký životní styl panuje v Austrálii… My jsme zvyklí z dovolených v jižanských evropských zemích na siesty, pohodičku, žádný stres. Jak je to v Austrálii? 

No, těžko říct. Protože ano, když se v létě koukneš na pláže v Sydney, tak jsou totálně přeplněné, ale jsou na nich převážně studenti, kteří tady studují a tvrdě pracují a pak si opravdu jdou naplno užít toho společenského života a zábavy na plážích. Ale rodilí Australané to tak nemají. Ti dovolenkují na Bali, Novém Zélandu a v Japonsku.

Takže ten obraz idylického života v Austrálii vytvářejí studenti a turisté?

Přesně tak. To, co ty si představuješ jako obraz Austrálie, tak to dělají hlavně studenti a turisté. Australané samozřejmě také chodí na pláže. Navíc, tady v centru Sydney, kde bydlíme, je tolik lidí ze všech koutů světa, že je opravdu i těžké říct, kdo je Australan a kdo ne. 

Ty jsi zmínila, že v létě jsou studenti na pláži. My v Česku máme vizi, že v Austrálii je přece pořád léto, ne?! Nedávno jsem ale u tebe na blogu četla, že vám právě končí zima. Jaká zima? 🙂

Nooo, to byl další šok. 🙂 Já si totiž také myslela, že v Austrálii je pořád teplo. Možná vám to přijde úsměvné, ale i tady panuje zima, i když trochu jiná. V zimě tady teploty klesnou na 16 i 13 stupňů Celsia, ráno klesnou i k 6 stupňům. Ale my tady vůbec nemáme topení, radiátory nebo vyhřívané sedačky. Abych se přiznala, tak právě teď si tady přitápím přímotopem. 🙂 Večery jsou tady ještě pořád chladné a ve zdech jsou tenká okna. Stavby tady zkrátka nejsou uzpůsobené takovým nízkým teplotám. Navíc my v Sydney tady máme i chladnější vzduch od oceánu, takže tady chodívám v zimní bundě. 🙂

Vám tedy v zimě nesněží, ale četla jsem, že u vás teď dost prší. Panuje u vás nějaké období dešťů? 

Normálně v zimě tolik neprší, ale bohužel tuto zimu prší už tři měsíce v kuse. Prý je tento rok nejdéle trvající déšť za posledních 160 let. Běžně bývá zima suchá a trvá jen přes červenec a srpen. Třeba my jsme měli svatbu 11. srpna, což je v kalendáři zimní den, ale měli jsme ten den 26 stupňů, byli jsme letně oblečení a dokonce jsme se spálili. Takže i taková tady bývá zima. 🙂

A jak to tedy máte v létě? Atakují vás i ty čtyřicítky, bojujete často s požáry?

Poslední roky se to dost mění, ale pamatuji si léto, kdy padaly i čtyřicítky. Před třemi roky Sydney zasáhly požáry, které trvaly skoro rok a to se nedalo ani vycházet ven, protože byl všude kouř. Na druhou stranu tady v Sydney i když jsou vysoké teploty, jsme hned u oceánu, takže tady jsou vedra docela snesitelná.

V Austrálii žiješ už šest let. Uvědomila sis za tu dobu, že bys třeba něco změnila nebo udělala už od začátku jinak? Když jsi například mluvila o tom, že jsi byla v šoku, že neumíš anglicky, tak jestli by ses už u nás více připravila?

Zkrátka co bys vzkázala někomu, kdo se chystá na život – ať už v Austrálii nebo obecně v cizí zemi?

Já na kurz angličtiny u nás chodila, ale přesně jak jsi řekla, ta praxe je ta nejlepší škola. Až když jsem začala pracovat s místními, našla si australské kamarádky, tak teprve tehdy se to prolomilo a nebála jsem se komunikovat. Určitě bych poradila předem sledovat filmy v cizím jazyce nebo poslouchat podcasty. Nejdůležitější je ale nebát se a prostě to udělat. Odletět. Všechno se pak už dá vyřešit. A stojí to za to!

A s touto myšlenkou žiješ v Austrálii i nadále, že? 🙂 Popíšeš nám, jak vznikla tvá komunita Dream Moms?

Ono to vzniklo během pandemie. U nás probíhal nejpřísnější lockdown na světě, a to i přesto, že u nás počty nakažených za rok nedosáhly ani zdaleka počtu, jaký byl u vás za jediný den! A v té době jediné, co jsme mohli dělat venku, byly opravdu jen nejnutnější záležitosti a mohli jsme vycházet i za účelem sportu. Fitka byla zavřená a můj manžel, fitness trenér, tím pádem nemohl trénovat své klienty. A tak si všichni trenéři pořídili vybavení a začali trénovat venku. I my jsme tedy chodili cvičit ven a začali jsme se u toho i natáčet. Začala mi psát sestra, abych jí natočila, jak cvičit nohy a zadeček, ozvaly se i kamarádky a já si říkala „WOW, proč to nesdílet mezi širší veřejnost?!“. No a tak jsem založila komunitu Dream Moms.

Prvotní myšlenka byla pomoci mámám, aby se po porodu dostaly zpátky do formy a byly fit, ale postupně jsem cítila potřebu jim pomáhat být i spokojenější, aby nejen vypadaly lépe, ale lépe se i cítily. Už tehdy jsem věděla, že všechny změny začínají v hlavě, a tak jsem absolvovala i kurz Transformation Life Coach, abych to mohla předávat dál.

Když se totiž narodil William, nebylo to tady pro mě jednoduché. Byla jsem na všechno sama a přišla manželská krize. V té době jsem pochopila, že strašně moc maminek na sebe zapomíná, obětují se jen pro děti a pro manžela a nemají na sebe čas. Když jsem si začala věnovat čas, byl okamžitě vidět rozdíl. Mě bylo lépe i Williamovi bylo lépe. A to je důležité. Aby naše děti viděly spokojenou a šťastnou mámu. 

Moc děkuji za tvé sdílení. Jsem ráda, že se zasazuješ o to, aby maminky myslely i na sebe. Aby si uvědomily, že stačí jen málo a mohou toho hodně změnit.

Chtěla jsem se tě ještě zeptat, jak u vás funguje mateřská a rodičovská? 

Tady tříletá mateřská (rodičovská) jako v ČR není. Já navíc ještě stále nemám australské občanství, takže jsem nedostala žádnou podporu od státu. Ale co vím, tak tady ženy opravdu hned po šestinedělí odcházejí zpátky do práce a děti jsou umístěny do „childcare“. 

Ty jsi tedy proto začala podnikat z domu, nebo jste si zachovali ten český model, kdy jsi ty byla doma s dítětem a manžel vás finančně zabezpečil?

Ano, přesně takto jsme to měli – tradičně z ČR, ale je to právě součást té manželské krize. I když jsme věděli do čeho jdeme, že od státu nic nedostanu a nebudu mít ani hrazené základní zdravotní úkony a vyšetření související s těhotenstvím a porodem, a manžel se o nás staral, tak já zkrátka byla jen ta, co je „doma s dítětem“. Takže to pro mě byla velmi těžká situace. O to více jsem v té době začala pracovat na projektu Dream Moms. Manžel si budoval své vlastní podnikání a mě s projektem začala pomáhat má kamarádka Lenka, která žila v té době Melbourne. Právě tehdy jsme spolu na dálku denně do noci budovaly Dream Moms. 

To je úžasný hnací motor. Právě tehdy, když si procházíme těžkým životním obdobím, v sobě dokážeme najít tu vnitřní motivaci a zažehnout touhu po seberealizaci, vystoupit z té své bubliny a začít dělat něco jinak, že?

Přesně tak, to je jeden z hlavních důvodů, proč chci pomáhat maminkám, aby si i samy dokázaly vydělat peníze. Proto mám v týmu Lenku, která se specializuje na motivaci, mindset, lifestyle i výživu. Dále i Nikol, která stejně jako já miluje fitness a nejnovější členkou je Eva, která je odborníkem na krásu a společně pomáháme maminkám, aby už nebyly na nikom závislé, zajistily si vlastní příjem a mohly být soběstačné. Sama moc dobře znám ten pocit závislosti a už to nechci nikdy zažít. Už vím, jak to změnit, jak na sobě pracovat a proto to předávám dál. Protože to do života přináší obrovskou svobodu.

O to větší klobouk dolů, co jsi vybudovala s malým dítětem i za těch podmínek, které jsi v Austrálii měla – bez finanční podpory státu a bez podpory rodiny. Proto jsem moc ráda, že jsi tady a sdílíš to s námi. Věřím, že čtenářky uvidí, co všechno jde dokázat a že za každým úspěchem je trnitá cesta plná krizí a překážek…

Já to právě vnímám, že nejsem jediná. I proto jsem ráda, že se takové příběhy šíří. Aby spolu ženy uvnitř komunit komunikovaly a sdílely i své strasti. Abychom věděly, že v tom jsme společně, že je nás víc. A hlavně – že to jde změnit!

Co tedy se svým týmem v Dream Moms konkrétně děláte?

Pracujeme online, aby naše programy mohly využívat maminky z celého světa. Zatím vše vedeme v češtině, ale do budoucna plánujeme i verze v angličtině. Zaměřujeme se nejen na maminky, ale i „nemaminky“, protože si myslím, že je strašně důležité, aby byly ženy fit a v pohodě už před těhotenstvím a mateřstvím. O to jednodušší je pak návrat zpátky do formy.

A co děláme? Manžel se mnou před 3 lety sestavil cvičební program Zpět do formy, který do teď je na mých stránkách. Je to 6týdenní program, který vysíláme skrze videa na YouTube, ale nově k tomuto programu máme i speciální aplikaci, do které klientky mohou mimo jiné zapisovat své výsledky – váhu, míry a úspěchy. Program se zaměřuje na posilování celého těla a aktivaci hlubokého stabilizačního systému.

Momentálně budujeme 9týdenní program – Vánoční výzvu, ve kterém bude možnost vyhrát 10.000 Kč a další ceny. Dále mám v plánu pořádat v Austrálii pro zdejší ženy i bootcampy (pozn. autorky: intenzivní tréninkový program určený široké veřejnosti). Chci s nimi cvičit v parcích a na plážích, protože jak ses na začátku ptala – přesně tohle k Austrálii patří. Všichni chodí sportovně oblečení a jsou „fitness“, často se pohybují s dětmi a pejsky v parcích. Ale zatím nám moc nepřeje to počasí. 🙂

Jinak se ale chci nadále zaměřovat na českou komunitu, srdce mám pořád v Česku. 🙂

Byl fitness tvým životním stylem i před odletem do Austrálie?

Upřímně – fitness jsem se v Česku nikdy neživila, ačkoliv mám trenérský kurz. Ale ten jsem si dělala jen tak pro sebe, abych věděla, jak mám správně cvičit. Živila jsem se jako obchodní zástupce a později jsem dělala i lymfatické masáže, fitness byl vždycky jen můj koníček. Chtěla jsem dobře vypadat a dobře se cítit. Ale až teď si uvědomuji, že to není jen o tom cvičení, ale že všechno začíná právě v té hlavě, v nastavení mysli. Proto i tohle předávám v Dream Moms. Je důležité vědět, proč vlastně chceme cvičit, čeho chceme dosáhnout a najít tu správnou motivaci.

Takže už žiješ řekněme více vědomým životem? Už nejsi v pozici závislé oběti, ale sama svůj život tvoříš? Ty jsi už sama zmínila nějaké své sebeláskové návyky a rituály. Co bys druhým doporučila, co považuješ za nejdůležitější krok k sebelásce? Jak ji ještě praktikuješ?

Přesně tak. Určitě je nejdůležitější ten čas pro sebe. Věnovat sama sobě a svým koníčkům i pár minut denně. Já miluju cvičení a ke cvičení potřebuji i hudbu. Hudbu si měním podle toho, co od ní potřebuji – aby mě namotivovala, nebo uklidnila, zpříjemnila danou činnost. Ráda u toho poslechu i zpívám nebo tančím. Další sebeláskový návyk je pro mě vzdělávání – už když se Wiiliam narodil, začala jsem při procházkách s kočárkem poslouchat podcasty v angličtině. Čtu motivační knihy. Začala jsem více pečovat i o svou pleť, mám ranní i večerní rituály. A další věc – snažím se hodně pít čistou vodu a jíst kvalitní stravu, dopřávat si všechny živiny.

Je důležité si uvědomit, že TEĎ jsme tím, co jsme dělali. A to, co děláme TEĎ, tak tím budeme. Buňky v těle se mění, takže když ode dneška něco změníme a začneme to pravidelně opakovat, měníme tím svůj budoucí život. Je to všechno ne jen o tom čase, ale hlavně o prioritách. Když sebe postavíme na tu horní příčku priorit, uvidíme úžasné výsledky. 

Přesně tak, jednak je to o tom rozhodnutí, ale hlavně o té pravidelnosti. Jedině tak si zautomatizujeme nové zdravé návyky.

Ty jsi teď sdílela úžasné tipy a uvědomění – přesto, mohla bys čtenářkám předat ještě nějakou poslední radu nebo poselství?

Myslete na sebe. Udělejte si čas na sebe. Je to váš život a pokud něco nezměníte, zůstanete pořád ve stejném bodě, ve kterém pravděpodobně nejste šťastné a spokojené. Já ráda používám rčení: „svět patří těm, kteří se nepose*ou,“ a toho se opravdu držím. 🙂 Řekněte si, co nejhoršího se může stát, když něco změníte. Jako jsem si říkala já před odletem do Austrálie: „prostě si sbalím kufr, odletím a pokud to tam neklapne, prostě se vrátím zpátky…,“ co horšího by se mohlo stát? Nebojte se a udělejte to rozhodnutí!

Mockrát děkuji za tvůj poslední vzkaz. Moje životní heslo je podobné: „Nikdy nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry.“ Je to o tom zvědomit si své strachy, přijmout je, ale nenechat se jimi ovlivňovat. Je potřeba vystupovat ze svých komfortních zón, jedině tam objevíme všechny krásy života. 🙂

Hani, moc děkuji za tvé vyprávění a za tvůj čas.

Také moc děkuji za pozvání. Mějte se krásně!

Pokud vás oslovil životní příběh Hanky nebo její projekt Dream Moms, zvu vás na web www.hanabeswald.com.

Budu se těšit na Vaši zpětnou vazbu. Případné otázky, ať už na Hanku nebo na mě, mi napište na mail: katka@lovehappens.cz