V pátek 28. května 2022 jsem zahájila svou novou VÝZVU. Vím, není to začátek měsíce, ani začátek týdne ani žádné kulaté datum – je to prostě jen nějaký den, který je ale významný tím, že jsem něco změnila, že jsem začala něco dělat jinak. Je významný tím, že jsem vystoupila ze své komfortní zóny, zatnula zuby a každý den půjdu tvrdě za svým cílem…

A jaký je cíl mé nejnovější výzvy?

Chci do začátku prázdnin zase vyběhnout.

Kdo mě zná, tak už ví, že BĚH je moje velká láska, respektive se stala mou LÁSKOU NA DRUHÝ POHLED. Celé své dětství a dospívání jsem totiž běhání nenáviděla. Přišla jsem mu na chuť až po porodu syna, kdy jsem se chtěla dát nějak rychle a zadarmo do formy bez nutnosti někam dojíždět. V době, kdy jsem pak musela trávit spoustu času v zaměstnání, jsem si na jaře a v létě přivstala a běhala ráno před prací při východu slunce – abych zase odpoledne mohla trávit čas se synem venku na sluníčku či u vody. V době nejpřísnějších restrikcí a lockdownů jsem běhala na balkoně.

Můžete se pobavit a představit si tu šílenost v přiloženém videu:

Běh se stal mým zvykem, návykem a rituálem – zkrátka dokud mě nezastavil úraz kolene a operace, běhala jsem pravidelně několikrát týdně. I když se mi nechtělo, vyrazila jsem – v dešti, sněhu, větru – vždy a bez výmluv. Paradoxně mi tehdy běh nejvíce pomohl na duši. Neznám totiž lepší lék na uvolnění stresu a napětí, který by fungoval tak rychle a dlouhodobě. 

„Běhání je ten nejryzejší bojový sport, jaký si lze představit. Při každém kroku bojujete sami se sebou.” 

Robert Jackson Bennett, americký spisovatel

A tak jsem se rozhodla, že i přesto, že mám v koleni po sešití menisku stále srůsty, prostě POBĚŽÍM. A co mě k této výzvě nakoplo? Čtěte dále…

Během třetího cyklu rehabilitací, ve čtvrtek 27. května, ležím na lehátku a během elektroléčby, která stimuluje můj stále chcíplý kvadriceps, jsem se dala do rozhovoru s fyzioterapeutkou. 

„Co se vám dneska stalo, že jste taková smutná?“ ptala jsem se jí.

„Aaaale, nebaví mě život,“ konstatovala rezignovaně.

„A proč? Stalo se něco v práci?“ vyzvídala jsem dál. Několikrát si totiž během mé rehabilitace postěžovala, jak ji někdo naštval a že jí někteří lidé berou energii, a tak jsem předpokládala, že špatná nálada pramení odtud.

„To ani ne, asi bych potřebovala shodit tak 20 kilo,“ odpověděla.

„A pak budete zase spokojená a šťastná?“ pokračovala jsem.

„No určitě se budu cítit líp,“ pokrčila rameny.

„A kdy jste se tak naposledy cítila?“ doptala jsem se ještě.

„To už je tak 10 let, před těmi 20 kily,“ vzpomíná.

„A co vám teď brání ve shazování?“ zeptala jsem se narovinu.

„Nemám čas… jak přijdu z práce, tak už je pozdě, musím uvařit, něco udělat doma, člověk si pak chce už jen spočnout a nic nedělat. A s jídlem taky nepohnu, celý den se tady držím, ale doma si pak chci dát sklenku a něco zobnout. O čem by pak byl ten život…,“ pokračovala pak dál ve výčtu důvodů, proč teď nemůže hubnout.

A pak nastalo ticho, kdy si asi uvědomila, že jí v ordinaci půl roku „brečím“, jak mi chybí běh a hory, že se motám v začarovaném kruhu, když potřebuju noze odlehčit a zhubnout, a ono to nejde, protože mě jakýkoliv pohyb bolí, koleno otéká, píchá v něm a sval ne a ne vyrůst. 

„No… já vím, že to jsou všechno jen výmluvy,“ přiznala si.

„A co teda najít čas ráno před prací? Já jsem chodívala běhat ráno a bylo to super si splnit aktivitu už při východu slunce a odpoledne jsem se už mohla flákat,“ snažila jsem se ji motivovat.

„Mě běh nebaví…,“ okamžitě reagovala.

„A co vás baví?“ zkoušela jsem dál.

„Nevím …,“ přemýšlela a mezitím jsem se zeptala: „A co kolo nebo hory, turistika?“

„Jo, vidíte, to mě baví, ale ….,“ a rozhovor takto pokračoval dál, až jsem se s ní podělila o svůj právě vzniklý plán.

„Víte co, tak já od zítřka půjdu do výzvy. Každý den – ať se děje, co se děje, budu hodinu svižně chodit s hůlkami a k tomu budu denně posilovat sval. A než začnou prázdniny, tak prostě zkusím vyběhnout,“ řekla jsem odhodlaně. „Kašlu už na ty srůsty, nešlo to klidem a odpočinkem, nešlo to po dobrém, rehabilitace nepomáhá, tak to zkusím přes bolest i otok, dám kolenu prostě záhul a buď to vyjde nebo ne, ale musím si už zaběhat,“ dodala jsem ještě odhodlaněji.

/smích/ 

„Tak jo, budu vám držet palce a nechám si volné termíny, kdyby náhodou,“ řekla sarkasticky. 

JDETE SE MNOU DO VÝZVY?

Mohla bych dál zůstat ve své komfortní zóně a smířit se s tím, že mám kila nahoře, protože se nemůžu pořádně hýbat. Můžu se dál vymlouvat na to, že mi koleno nedovolí běhat, chodit po horách, že už mám trvalé následky a musím se šetřit. Jenže to bych nebyla já. Vždy jsem byla člověkem, který nezná výmluvy, ale spíše hledá způsoby. Jsem tvrdohlavý BÝK, který si vždy chce prosadit své a dotáhnout věci do konce. Ale přiznám se – jsem i ten býk, o kterém se v horoskopu tvrdí, že má sklony být líný a pohodlný…

Když jsem tedy hned druhý den dopoledne vyrazila s trekovými holemi na svižnou procházku kolem místního rybníka, došlo mi, jak jsem bývala pohodlná i při tom běhu, co mi tolik chybí. Než jsem se přestěhovala na nynější adresu, obývala jsem byt v centru Ostravy u Komenského sadů. Milovala jsem to tam, hlavně jako ideální místo pro běh a až dneska mi došlo proč.

Protože i při tom běhu jsem měla tendence pohodlnět – využívat všech zkratek a odboček, kterých je v tomto parku požehnaně. Kdykoliv se mi totiž nechtělo dokončit delší trasu, píchalo mě v koleni, nebo se mi prostě nechtělo tolik uběhnout, tak jsem si trasu vždy mohla krásně zkrátit. A kolikrát jsem to fakt udělala!

Tady už takovou možnost nemám – zkratka přes rybník nevede. Pokud chci běžet nebo jít, musím dokončit celý okruh. A ještě si vyšlápnout táhlý kopec domů. Bydlím totiž na kopci, a tak vždycky jdu do aktivity s tím, že mě navíc čeká závěrečné stoupání. A to je další výmluva, proč nejít. Ale já tu výmluvu mít nechci. Místo toho jsem našla způsob, jak se dát do kondice, jak posílit sval a jak shodit. Opakovaně jsem po plastikách vazu dokázala shodit 10-15 kilo, která jsem v době bez pohybu nabrala, a tak to prostě musí jít i teď!

A tak pokračuji každý den ve své výzvě a nejpozději 30. června VYBĚHNU! Věřím, že se mi podaří posílit oslabený sval a že se mi spolu s úpravou stravy podaří shodit i pár kilo, abych kolenu ulehčila první běh. Chtěly byste se taky přidat? Příprava na plavkovou sezónu už je sice v plném proudu, ale nikdy není pozdě. Důležité je začít.

Vymyslete si vlastní výzvu, klidně i nesportovní, kterou budete od zítřka až do svého cíle každý den plnit.

Co začít se svým rozvojem? Co tak mít za cíl LEPŠÍ JÁ? Osobní rozvoj je BĚH NA DLOUHOU TRAŤ, ale nezapomeňte, že každý běh začíná prvním krokem.

Udělejte hned teď PRVNÍ KROK a stáhněte si e-průvodce KLÍČ K LEPŠÍMU ŽIVOTU: Praktický průvodce na cestu k sebepoznání, sebepřijetí a sebelásce. 

Nehledejte výmluvy a začněte! Přestaňte používat pohodlné cesty a zkratky. V osobním rozvoji zkratky neexistují, ale stojí za to jít do hloubky, najít příčinu toho, proč nejsme se svým životem spokojené. Poznat se, přijmout se, odpustit si a naučit se SEBELÁSCE. To je klíčem k lepšímu životu.

A pokud stále váháte, jestli se vám chce začít a udělat ten první krok, přečtěte si další článek PROČ VYSTUPOVAT Z KOMFORTNÍ ZÓNY?, který vás určitě přesvědčí a motivuje.

Zdroj náhledové fotografie: CANVA