CO JE KLÍČEM K LEPŠÍMU ŽIVOTU?

Když jsem se zamýšlela nad tématem, o kterém chci psát, co vlastně chci čtenářkám skrze projekt LOVE HAPPENS předat, v čem a jak jim pomoci, co je podstata toho klíče k lepšímu životu, promítla se mi má vlastní cesta ke zlomu a důležitému milníku mého vlastního života.

Jak se můžete dočíst v MÉM PŘÍBĚHU, datuji tento zlom 11. 2. 2021. Je tomu jeden rok, co slavím své důležité výročí. Právě dnes na svátek Sv. Valentýna mi na Facebooku vyskočila vzpomínka mého příspěvku s popiskem:

 „Nejšťastnější a nejpohádkovější Valentýn – mít se rád, najít sám sebe, odpustit si, to je to nejvíc.“

Když se na něj znovu dívám, nemůžu uvěřit tomu, jaký kus cesty jsem k tomuto uvědomění ušla. Cítím neskutečnou vděčnost a pokoru. Děkuji sama sobě – nejen za to dobré, co se mi v životě povedlo, ale hlavně za vše špatné, čeho jsem se na sobě dopustila.

„Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“

François de la Rochefoucauld

Díky tomu všemu jsem teď tam, kde jsem. A jsem právě taková, jaká jsem. Takovou jsem sama sebe konečně přijala – se všemi negativními vlastnostmi a chybami. Chybovat je lidské, a právě chyby utváří náš život. A je potřeba, abychom se za chyby přestaly trestat a naopak se naučily odpouštět, přijímat svou minulost, naučit se žít v přítomném okamžiku a vytvářet si lepší budoucnost.

Právě odpuštění je jeden z nejdůležitějších kroků, který vede k pozitivnímu vztahu k sobě samé a k sebelásce. Pokud v sobě stále nosíme pocity křivdy, ublížení, nenávisti, zášti, viny a touze po pomstě, ubližujeme jen samy sobě. Možná si právě tyto pocity neuvědomujeme nebo je potlačujeme, a proto nám dál komplikují život a brání nám přijmout sebe sama. Jde o důležitý proces k budování silného a zdravého vztahu k sobě. 

SEBELÁSKA!

„Sebeláska je zdroj našeho vnitřního světla, energie a života. Je to zdroj, který rozvine náš potenciál a poslání, ukáže nám cestu k lepšímu životu.“

Kateřina Žáková, zakladatelka LOVE HAPPENS

Sebeláska je bezpodmínečná láska. Bez ohledu na aktuální váhu, míry, finanční situaci a vztahy s ostatními tady vždy budeme mít samy sebe. Bez ohledu na to, kdo jsme nebo co děláme, se budeme milovat a přijímat stále stejně, stejnou silou. Sebeláska je o respektu k sobě samé, o vztahu k sobě samé. Sebeláska znamená, že se staráme o své vlastní potřeby. Sebeláska je jistota v nejistém světě. Proto je právě sebeláska kouzelným klíčem k lepšímu životu – ať budou okolnosti jakékoliv, vždy budeme mít samy sebe!

A jak sebelásku praktikovat? Jak se naladit na lásku? Jak si zvyšovat hladinu hormonů lásky a štěstí? Odpovědi najdete v mé elektronické knize KROK ZA KROKEM K LEPŠÍMU ŽIVOTU: Cvičebnice sebelásky.

Sebeláska není sobectví

Přiznám se, že dříve jsem si mylně sebelásku vykládala jako sobectví. Vždyť přece podstata ženy a matky je přinášet oběti – obětovat sama sebe, upozadit své potřeby ve prospěch druhých – dítěte, partnera. „Lásku si přece musím zasloužit,“ myslela jsem si. Pojem sebeláska mi přišel k smíchu, pohrdala jsem lidmi, kteří „měli nos nahoru“ a mysleli jen sami na sebe. Nepřipadalo mi to správné a přirozené. A proč? Kde vznikl tento můj postoj a názor? Kdo mě to naučil?

Získané vzorce chování

Veškeré programy v naší mysli vnikají během prvních 16 let našeho života. Mají svůj původ převážně v dětství a dospívání. Jako děti jsme přejímaly skrze emoce myšlenkové vzorce. Zjednodušeně řečeno jsme přejímaly chování, názory a postoje těch, kteří nás vychovávali – primárně rodičů, později pak i učitelů, trenérů, spolužáků a kamarádů. V tomto raném věku se položily základy našeho života – způsobu smyšlení o nás samotných.

Žádná naše myšlenka tak není náhodná! Každá přemýšlíme podle získaných vzorců. Tyto vzorce a programy jsme získaly právě během prvních let našeho života a od té doby nás ovlivňují. Jistě si vybavíte mnoho situací z dětství, které vás ovlivnily. Pro příklad uvedu pár svých vzpomínek:

• doma mi říkali „nejsi dobrá v matematice“ → jsi hloupá
• doma mi říkali „macku/macíku“ → jsi tlustá
• doma věnovali více pozornosti sestře → nejsi pro nás dost dobrá, nezasloužíš si naši pozornost
• nešla jsi na gymnázium → nenaplnila jsi naše očekávání, jsi hloupá a nejsi pro nás dost dobrá

Podobných příkladů v paměti vylovím desítky, ne-li stovky. Zkusíte si teď nějaké vybavit i vy? Napište si je.

Tyto negativní myšlenkové programy pak mají přímý vliv na výběr našeho vzdělání, zaměstnání, partnerů, přátel a obecně životního stylu. 

Právě tyto programy jsem ve své hlavě nosila dál až do svých 30 let. Do té doby jsem dělala vše proto, abych rodičům, především otci, dokázala, že nejsem hloupá, nejsem tlustá, že jsem pro ně dost dobrá a že mě přece musí mít rádi, že si lásku zasloužím, když pro to tolik dělám. Přála jsem si, abych se cítila milovaná, abych měla lepší vzdělání než máma, lepší práci než máma, lepší život než máma, kterou jsem viděla vedle otce trpět.

Stala se ze mě EMANCIPOVANÁ ŽENA. Přesněji řečeno, stával se ze mě CHLAP, přála jsem si být chlap – mají to přece v životě lehčí – jak jsem viděla doma. A až ve 30 letech – poté co jsem „rozbila rodinu“, trpěla v toxickém vztahu a po opakovaných těžkých rozchodech jsem klesla na úplné dno, jsem přišla na to, že se NEMÁM RÁDA, že tady raději ani nechci být. Nic z toho, co jsem dosud dělala, jsem vlastně nedělala pro sebe.

Cílem tohoto uvědomění však nebylo najít viníka. Neviním své rodiče. Dnes už vím, že dělali to nejlepší, co v dané chvíli mohli a uměli. Řídili se tím, co ovlivňovalo je, co oni získali během svého dětství, co jim předali jejich rodiče. Opakovali vzorce chování. Ale neviním ani sama sebe. Přijala jsem svou minulost a ROZHODLA SE, že se minulostí už nenechám dál ovlivňovat, že přijmu odpovědnost za svá rozhodnutí, přestanu vinit sebe i ostatní a ZAČNU ŽÍT SVŮJ ŽIVOT.

Šla jsem po příčinách, krok za krokem přes vlastní SEBEPOZNÁNÍ jsem došla k SEBEPŘIJETÍ, naučila se posilovat své SEBEVĚDOMÍ a naučila se SEBELÁSCE. Ano, toto vše jsem se NAUČILA, s tím jsem se opravdu nenarodila, nenaučili mě to doma ani ve škole.

Celý náš život je posilovna, celoživotní běh a cesta. Miluju cvičení, miluju běhání a miluju horské trasy a cesty a miluju sama sebe. Dnes už vím, jak se to učit, jak trénovat a posilovat.

Přidejte se do tohoto maratonu se mnou a pojďme spolu objevit klíč k lepšímu životu!

Zdroj náhledové fotografie: CANVA